Moje nejoblíbenější pohádka
Moje nejoblíbenější pohádka se jmenuje Malá mořská víla.Ale bacha,není to Malá mořská víla jak jí asi všichni znáte..=)..dokonce se mi tak líbí,že se rozhodla dát jí sem :).takže tady je:
Daleko,daleko na moři,kde má oceán barvu azurovou jako safíty a kde je jeho voda čistá jako sklo,je moře tak hluboké,že si lidé nedokáží jeho hloubku ani představit.Tady si hrají hejna stříbrných rybek a zde žijí obyvatelé moře.
Na dně oceánu stojí královský palác.Jeho stěny a střecha jsou vystavěny z perleti,okna jsou z nejjemnějších lastur a dveře jsou vykládané perlami.Kolem zámku se rozkládají podivuhodné zahrady,v nichž rostou zelené a modré stromy a korálové květy zde kvetou v tlumeném slunečním světle.
V době,kdy se se odehrával náš příběh,byla královna mořské říše již dlouho mrtvá a král žil se svou matkou,moudrou a hrdou starou paní a se svými šesti dcerami.Všechny byly velmi krásné,ale nejmladší z nich byla nejkrásnější.Její oči měly barvu moře,vlasy byly jako zlato, a její pleť byla jako růžové plátky.Ale to nejkrásnější na ní byl její hlas.Když zpívala,znělo to jako zvonění stříbrných zvonků a obyvatelé moře přicházeli zdaleka,aby si ji mohli poslechnout.
Kolem paláce byla veliká zahrada a každá z královských dcer v ní měla svůj záhonek,kde si mohla pěstovat krásné podořské rostliny.Pět starších dcer mělo ve svých záhoncích i věci,které nalezli i ve vracích lodí na mořském dně-zlaté šálky a stříbrné misky zdobené drahými kameny.Ale malá mořská víla měla na svém záhonku sochu malého chlapce a dokázala celé hodiny sedět a dívat se na ní.Ráda poslouchala příběhy ze světa nad mořskou hladinou,i když jej sama nikdy nespatřila.Každá princezna,když dosáhla věku patnácti let,směla plout v králově doprovodu k vodní hladině a podívat se na zemi.Když se vrátili,vyprávěli své mladší sestře,co viděly ve světě lidí.Jak jí léta přibývala,prosila otce,aby se mohla přidat k některé ze svých starších sester a plout s ní k mořské hladině.Ale mořský král jí pokaždé odpověděl:"Musíš počkat do svých patnáctých narozenin.Tvoje sestry musely také čekat,nemohu u tebe udělat vyjímku."
Malá mořská víla se svých patnáctých narozenin přece jen dočkala.Uspořádali pro ni velikou oslavu s tancem a zpěvem,a pak přišel čas,kdy směla plout k mořské hladině.Otec plul s ní,až se dostali tak blízko k hladině,že jasně viděli měsíční světlo.Potom se její otec vrátil do hlubin a ponechal ji,aby se sama podívala na svět,po kterém tak toužila.Malá mořská víla stoupala výš a výš,až se konečně vynořila nad hladinu a mohla se rozhlédnout.V dálce uviděla zemi,hnědou a zelenou,s mléčně bílými útesy.Měsíc a hvězdy se na ní usmívali a tu zaslechla smích a zpěv.
Kolem ní proplouvala veliká loď.Na palubě zářila světla a vybuchoval ohňostroj a malá mořská víla,která nikdy nic podobného neviděla,byla okouzelna.Hudba hrála a děla duněla.Toho dne měl totiž princ narozeniny a slavil je skutečně velkolepě.Nejprve se tančilo v královském zámku a na pobřeží a teď už mohl princ se svými přáteli slavit podle libosti.Malá mořská víla je dlouho pozorovala a jednoho z nic zvláště-mladého prince=).Nikdy neviděla nikoho tak krásného.Vypadal docela jako socha,kterou měla na svém podmořském záhonku a ona od něj nemohla oči odtrhnout.
Náhle se ozvalo zahřmění hromu.Malou mořskou vílu to polekalo,protože věděla,co to může znamenat pro loď i pro cestující na její palubě.Potom zahřmělo znovu a ještě jednou a zvedl se prudký vítr.Smích na palubě lodi se změnil ve volání o pomoc,ale žádná pomoc nemohla přijít,protože vichr hnal loď před sebou,trhal její plachty a zvedal proti ní obrovské vlny.Malá mořská víla s hrůzou sledovala jak nakonec obrovksá vlna zalila celou loď vodou.Všichni,kdo byli na palubě,byli trženi do moře.Pak se loď rychle potopila.
Princ se chytil kusu dřeva,který se odštípl ze ztroskotané lodi,a modlil se aby jej někdo zachránil.Za chvíli však ztratil vědomí.Malá mořská víla k němu rychle připlavala.Podařilo se jí dopravit jej ke břehu a tak vedle něj zůstala sedět na písečné pláži až do rána.Když se nad obzorem objevilo slunce,vyšla z blízkého zámku dívka.Malá mořská víla vklouzla za skálu,odkud mohla všechno pozorovat.Dívka se chvíli procházela a pak zahlédla na pláži prince.Rychle k němu seběhla.Jen se k němu přiblížila,princ vzdychl a otevřel oči."Ty-ty jsi mě zachránila,"zašeptal.Malá mořská víla se usmála,protože věděla,že to byla ona,kdo princi zachránil život.Ale neodvážila se jim ukázat.Zůstala tedy v úkrytu a pozorovala,jak dívka vede zesláblého prince do královského paláce.Pak vklouzla pod mořskou hladinu a vrátila se domů,do paláce mořského krále.
"Co jsi viděla?"vyptávaly se jí zvědavě sestry."Viděla jsi slunce?A měsíc?Viděla jsi lidi?A byli hezcí?V době,kdy jsi byla pryč,ztroskotala loď-viděla jsi to?"Ale malá mořská víla jim neodpovídala.Jen se usmívala a neříkala nic,protože její krásný princ byl příliš vzácný,než aby o něm mohla hovořit.
Dny ubíhali a malá mořská víla trávila ještě více času ve své zahrádce a dívala se na sochu malého chlapce,který jí nyní připomínal krásného prince.Jednoho dne byla její touha vydat se na břeh již příliš silná.Šla tedy za svou babičkou a požádala ji o pomoc.
"Viděla jsem mladého prince a zamilovala jsem se do něj,"řekla. "Ale je to člověk a -babičko,já chci být také člověkem.Cožpak by mně mohl milovat?Vždyť by mě považoval za nějaké podivné zvíře!"Stará královna se usmála."Ale to bys připadala každému člověku.A to také ve skutečnosti jsi-napůl žena a napůl ryba.To nemůžeš změnit,považují nás za divné,protože jsem jiní než oni.Místo nohou máme rybí ocasy.A já neznám žádný způsob,jak ti dopomoci k nohám.Zapomeň na toho mladého prince.Bude mnohe šťastnější,když si vezme ženu ze svého rodu."
Ala malá mořská víla nemohla na prince zapomenout,a jak dny plynuly,bledla a chřadla.Pak jí jednou řekla její starší sestra:"Chci ti něco povědět,ale nesmíš se o tom nikomu ani zmínit.Slyšela jse,že stará čarodějnice,která žije v zelené jeskyni,zná kouzla,která dokáží všechno.Zkus se jí zeptat,třeba to pomůže.Ale dej si pozor.Za svá kouzla žádá vysokou cenu."Malá mořská víla si s vysokou cenou nedělala starosti.Poděkovala sestře a ihned se vydala na cestu k zelené jeskyni,kde žila mořská čarodějnice.
Zelená jeskyně byla daleko od královského paláce a malá mořská víla musela minout mnohá nebezpečná místa,aby se tam dostala.Byly tam štěrbiny,kde žili slizcí mořští hadi a hluboké propasti,kde se moře ztrácelo až v samém srdci země.Byly tam víry,které mohli malou mořśkou vílu stáhnout do hlubin,a podivné desivé rostliny,které se po ní natahovali,když je míjela.Konečně se dostala k zelené jeskyni,v niž žila mořská čarodějnice.Byla to velmi stará žena,dokonce starší než babička malé mořské víly.Pozdravila svou návštěvnici výbuchem smíchu."Nemusíš mi nic vysvětlovat,"řekla."Vím,proč jsi přišla.Chceš se stát člověkem a mít nohy,aby ses mohla provdat za krásného prince lidského rodu,viď?Dobrá,pomohu ti,ale cena bude vysoká."
"To nevadí,"řekla malá mořská víla."Chci jenom jedinou věc na světě.Chci se stát člověkem.Jinak nebudu štastná.A jsem za to ochotná zaplatit cokoli."
"Jsi blázen,"řekla mořská čarodějnice."Ve světě lidí nebudeš nikdy štastná.Zbytečně se zničíš.Ale když po tom tolik toužíš,pomohu ti.Namíchám ti nápoj.Vypluješ na mořskou hladinu,blízko pobřeží a při východu slunce nápoj vypiješ.Potom budeš mít nohy a tvůj ocas zmizí navždycky.Ale už nikdy se nebudeš moci stát mořskou vílou,i kdyby ti bylo ve světě nejhůř.A jestli se tvůj princ zamiluje do jiné,změníš se v jeho svatební den v mořskou pěnu."Malá mořská víla přikývla."Jaká je cena,kterou žádáš?"zeptala se."Chci tvůj hlas,"řekla mořská čarodějnice."Tvůj krásný hlas.Nic jiného nechci.Ale varuji tě.Když vypiješ můj nápoj,ucítíš ostrou bolest a od té chvíle budeš tu bolest cítit při každém kroku,jako bys kráčela po ostrých nožích.Jsi stále rozhodnuta tohle všechno podstoupit?"Malá mořská víla přikývla.Čarodějnice namíchala nápoj a podala jí jej."Pamatuj si,co jsem řekla,"varovala ji čarodějnice."Když jej jednou vypiješ,nebude pro tebe už cesta zpět."Malá mořská víla přikývla ještě jednou.Těsně před svítáním vyplula na hladinu moře,blízko u břehu.Ak když slunce vyšlo,otevřela láhev a vypila její obsah.V tu chvíli pocítila tak ostrou bolest,že omdlela a zůstala ležet v bezvědomí na pláži.
Toho jitra si princ vyjel na koni na projížďku a uviděl malou mořskou vílu ležet na břehu.Přijel až k ní a viděl,že je velmi krásná.Zvedl ji k sobě na koně a odvezl ji do královského paláce.A tak se stalo,že se malá mořská víla probudila ve veliké posteli.Posadila se a rozhlédla se kolem sebe a pochopila,že je v paláci,na který se dívala z moře.Pak si vzpomněla na kouzelný nápoj a sklopila oči.Viděla svoje nohy!Stala se tedy člověkem.Sklouzla dolů s postele a postavila se na nohy.V tu chvíli ucítila strašnou bolest a vzpomněla si,co řekla stará čarodějnice.Každý krok,který udělala,byl pro ni tak bolestivý,jako by kráčela po ostrých nožích.Ale to jí tolik nevadilo jako skutečnost,že ztratila hlas.Teď už nikdy nebude moci princi říct,že to byla ona,kdo jej zachránil ze ztroskotané lodi.Ani mu nikdy nebude moci říct,že jej miluje.
Princ si velmi oblíbil tu cizí dívku,kterou našel na pláži.Bral ji s sebou na procházky a projížďky,nechal ji oblékat do krásných šatů a přesto,že nikdy nepromluvila,rád pobýval v její společnosti.Až jí jednoho dne řekl,že se bude ženit."Moje nevěsta,"řekl jí,"je dcerou sousedního krále.Zachránila mě z trosek lodi a já ji za to miluji.Jsi ráda,že jsem šťastný?"Oči malé mořské víly se naplnily slzami,protože viděla,že všechny její oběti byly marné-a také si vzpomněla,že se v den princovy svatby změní v mořskou pěnu.Ale usmála se a přykývla a princ byl tím potěšen.
Den princovy svatby přišel tak brzo!Malá mořská víla si k té příležitosti oblékla své nejkrásnější šaty.Po svatebním obřadu se pořádala velká hostina na královské vlajkové lodi.Malá mořská víla,jako princova stálá společnice,se jí také zúčastnila.Pořádal se ohňostroj a na palubě veliké lodi se tančilo a zpívalo.Princ a jeho nevěsta byli k malé mořské víle velmi laskaví a trvali na tom,aby po celou oslavu seděla vedle nich.Nakonec se královský pár odebral na lože a malá mořská víla zůstala sama na palubě lodi.Dívala se na vlny a chystala se skočit do moře,kde se rozplyne a stane se pěnou na vodě.Náhle uslyšela hlas,který ji volal.Byla to její sestra a podávala jí stříbrnou dýku."Pospěš si!Máš málo času!"volala sestra."Vnoř tuto dýku princi do srdce a staneš se opět mořskou vílou.Pospěš si!"
Malá mořská uchopila dýku a zvedla záclonu u princova lože.Ale když jej uviděla spícího,tak krásného a laskavého,nemohla mu ublížit.Vyběhla na palubu a odhodila dýku daleko do moře.Pak se sama vrhla do vln.Ale neměla pocit rozplývání.Místo toho cítila,jak stoupá vysoko do vzduchua kolem ní byla sposuta bytostí,které ji vítali."Jsme dcery vzduchu!Vítáme tě mezi nás!"
Malá mořská víla pohlédla dolů a uviděla prince,který ji právě hledal na palubě velké lodi."Teď se na něj budu moci dívat věčně,"řekla a usmála se.